Historie města

    Jméno města Krumlov je odvozováno z německého výrazu "Krumme Aue", který je překládán jako "Křivý luh". Tento název byl odvozen z přírodních podmínek, konkrétně z tvaru území, na němž se město rozkládá - to leží v esovitě zakřivených meandrech řeky Vltavy. Na latinských listinách je nazýváno Crumlovia či Crumlovium. První zmínka je zachována v písemnosti z roku 1253, kde je Krumlov označován coby Chrumbenowe.

    Nejstarší osídlení spadá do starší doby kamenné (paleolitu 70 000 - 50 000 let před naším letopočtem). Masovější osídlení lokality je zaznamenáno v době bronzové (1 500 let před naším letopočtem). Keltské osídlení je doloženo v mladší době železné (cca od 400 let před naším letopočtem) a slovanské osídlení je datováno od 6. století našeho letopočtu. Slované byli zastoupeni dvěma kmeny - jednalo se o Boletice a Doudleby.

    Trasy vedoucí podél řeky Vltavy se za raného středověku ustálily v obchodní stezky. V 9. století území patřilo patrně českému knížecímu rodu Slavníkovců. Ti byli roku 995 vyvražděni konkurenčním knížecím rodem Přemyslovců. Přemyslovci tak získali i tuto oblast. V souladu s uplatňováním principů vnitřní kolonizace a udělováním panovnických držav v léno členům panovnické družiny získávají pak od vládnoucích Přemyslovců tyto državy jejich družiníci - Vítkovci.

    V roce 1173 je zmiňován Vítek z Prčice jako vyslanec k císaři Friedrichu Barbarossovi a roku 1179 se pak patrně usadil v jižních Čechách. O jeho vlivu svědčí i ta skutečnost, že jeho državy nepodléhaly tzv. právu odúmrti, což znamenalo, že po jeho smrti majetek nepřipadl zpět přemyslovskému knížeti. Vítek směl se svým majetkem volně disponovat, a tak ho rozdělil ve skutečnosti mezi čtyři své syny - Jindřicha z Hradce, Vítka II. staršího - předchůdce rodu pánů z Krumlova, Vítka III. mladšího - zakladatele rožmberského rodu a Vítka IV. . Mezi vítkovské državy se patrně v té době řadila nově založená sídla Nové Hrady, Rožmberk, Třeboň a Krumlov, který měl být jejich v pořadí již čtvrtým hradem. Tento významný historický okamžik je zachycen na obraze "Delení růží".

    Roku 1253 bylo poprvé zmíněno jméno Krumlova na listině moravského markraběte a rakouského a štýrského vévody Otakara, budoucího českého krále Přemysla Otakara II., ve které je mezi svědky uváděn Vítek z Krumlova (Witigo De Chrumbenowe). Město vznikalo ve dvou stavebních etapách. Jeho první část vznikala spontánně pod krumlovským hradem. Nazývala se Latrán a osídlili ji především lidé, jejichž existence byla spjata se zajišťováním hospodářského chodu hradu.

    Druhá část města byla typickým příkladem osídlení založeného na "zelené louce", tzn. v místech, kde dosud žádné sídliště nestálo. Tím byla umožněna dispozice města ve tvaru typického kolonizačního půdorysu s kvadratickým náměstím v centru, z jehož rohů vybíhají ulice směřující k městským hradbám. Tato část města byla jako obchodní osada poprvé zmíněna r. 1274, kdy se připomíná její první rychtář Sipota. Již od počátků byla mezi obyvatelstvem zastoupena jak česká, tak i německá národnost, sporadicky se vyskytovali i Italové. První písemné zmínky o skutečném městě pocházejí již z roku 1309 z listiny Jindřicha I. z Rožmberka.

    Roku 1302 vymřela krumlovská větev Vítkovců a jejich državy by bývaly měly podle práva odúmrti připadnout králi. Krumlovské panství v té době tvořila již poměrně rozvětvená síť hradů a poddanských městeček, které byly zdroji četných šlechtických příjmů. Člen další vlivné větve rodu Vítkovců, Jindřich z Rožmberka, si však na králi Václavu II. vymohl porušení práva odúmrti a převedení krumlovských panství do držení Rožmberků. Ti také posléze učinili Krumlov hlavním sídlem svého rodu.

    Město i hrad za vlády rodu Rožmberků zaznamenaly největší rozkvět. Rozvíjela se řemesla a obchod, stavěly se honosné měšťanské domy, město bylo nadáno nejrůznějšími právy, jako právem mílovým, várečným, trhovým. Byly vystavěny masné krámy, pivovary, dvakrát ročně se konal jarmark. K roku 1376 čítalo město 96 domů.

    Pert I. z Rožmberka byl významnou osobností, která dala městu tvářnost ve 14. století. Byl vychován v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě a tato výchova formovala i další vývoj jeho osobnosti. Za jeho vlády byl zaznamenán značný rozmach rožmberského panství. Petr se stal prvním mužem soudobé politiky a zároveň nejbohatším šlechticem země. V Krumlově založil kostel sv. Víta, špitál s kostelem sv. Jošta na Latránu, povolal do města klarisky a františkány a na hradě nechal vystavět kapli sv. Jiří. Dosáhl na žádost u krále Jana Lucemburského povolání Židů do města. Židům byla vyhrazena zvláštní ulice a starali se především o správu rožmberských financí ve funkci komořích. Ve všech aspektech se Petr snažil vyrovnat lesku královského dvora, dokonce se oženil s vdovou po zavražděném králi Václavu III. Violou Těšínskou. I Petrovi synové působili v královských službách, jeho nejstarší syn Jindřich padl roku 1346 po boku Jana Lucemburského v bitvě stoleté války u Kresčaku.

    Patnáctému století dala v Krumlově výraz především osobnost Oldřicha II. z Rožmberka. Za jeho vlády došlo k maximálnímu územnímu rozmachu panství, především v souvislosti s jeho obratnou politikou v období husitských válek. Oldřich byl zprvu podporovatelem husitského hnutí, především co se týkalo sekularizace církevních majetků. Při nich se značně obohatil, mj. i pozemkovými zisky v neprospěch cisterciáckého kláštera Zlaté Koruny či Milevska. Po utišení husitských bouří konvertoval opět na stranu katolické církve a jeho dvůr v Krumlově se stal útočištěm katolické inteligence a umělců vypuzených z Prahy. Jeho dvůr se stal politickým centrem a oporou papežské rekatolizace a zároveň sdružoval osobnosti umožňující postupnou recepci myšlenek humanismu a renesance v českém prostředí.

    Ve dvacátých letech 15. století byl rovněž obměněn způsob městské správy - do jejího čela byl postaven purkmistr, který stál v čele dvanáctičlenné "městské rady" - konšelů. Konšelé se vždy po měsíci ve funkci purkmistra střídali. Vedle purkmistra a konšelů byl důležitou osobou i městský rychtář, který vykonával policejní a soudní pravomoc. Společně s městskou čili velkou radou působila ještě tzv. malá rada jejíž členové se nazývali městskými staršími. Latrán měl samostatného rychtáře a své vlastní zastoupení v městské radě. Na správě města se podíleli pouze zámožnější měšťané jako řezníci, sladovníci a soukeníci. Chudší měšťané přístup k funkcím v městské radě zpravidla neměli. Konšelé v městské radě museli být schvalováni rožmberskou vrchností.

    V poslední třetině 15. století dostalo město povolení ke konání pravidelných týdenních a výročních trhů. Trhy se konaly pravidelně každý týden v pondělí; výroční pak začínaly vždy v neděli  před svatým Havlem a trvaly 8 dní. Postupně byly městu panovníky povoleny čtyři výroční trhy, dále pak trh koňský a dobytčí. Krumlovští obchodovali s městy v Čechách a v Horním Rakousku. V tomto období se v Krumlově datují rovněž počátky těžby stříbra, jež byla podporována vrchností i městskou správou, a město se dokonce po určitou dobu nazývalo svobodným horním městem.

    Šestnácté století bylo dobou vlády posledních Rožmberků, kteří se nicméně maximální měrou podíleli na vytvoření dnešní tvářnosti města i jeho okolí. Renesanční kavalír Vilém z Rožmberka, nejvýraznější šlechtická osobnost soudobé politiky a kultury, byl především iniciátorem přestaveb městských domů i zámku do renesanční podoby. Dne 14. 8. 1555 spojil Vilém dosud samostatné městské části - Latrán a Staré město - v jeden celek, aby tak zabránil neustálým četným sporům o jednotlivá privilegia. Latrán měl do té doby prakticky postavení samostatné správní jednotky a docházelo k četným sporům mezi jeho obyvateli a obyvateli druhé části města, zejména o právo vaření bílého pšeničného piva, jež bylo v té době velice žádaným, a tudíž i výnosným produktem. Další problémy s sebou přinášelo zejména placení příspěvků na vydržování fary, kostela, mostů, obecního pastýře a posla.

    Petr Vok z Rožmberka, poslední člen rodu, byl v důsledku svého zadlužení donucen postoupit roku 1601 Krumlov císaři Rudolfovi II. Habsburskému, který sem na krátkou dobu dal umístit svého levobočka dona Julia d´Austria. V lednu 1611 město čelilo náporu pasovských vojsk, za třicetileté války bylo obsazeno císařskými vojsky a roku 1648 došlo ke vpádu Švédů. Třicetiletá válka přinesla městu také novou vrchnost, císař Ferdinand II. Habsburský jej roku 1622 udělil štýrskému rodu Eggenberků za to, že ho v průběhu třicetileté války finančně podporovali. Eggenberkové měli Český Krumlov v držení po tři generace. Až ve své třetí generaci, v osobnosti Jana Kristiána I z Eggenberku, tento rod výrazněji ovlivnil vzhled města i zámku velkorysou stavební činností a bohatým kulturně společenským děním.

    Rod Eggenberků vymřel počátkem 18. století a roku 1719 nastupují na Krumlov jejich dědicové - Schwarzenberkové. Za vlády Josefa Adama ze Schwarzenberku Český Krumlov potřetí překročil pomyslné hranice provincionality a úrovní svého stavebního dění, kulturního a společenského života se zařadil na úroveň předních šlechtických sídel ve střední Evropě. Vzorem pro budování šlechtického dvora a standardu životního stylu byla samotná císařská rezidence ve Vídni. V 19. století Český Krumlov ztratil svůj charakter šlechtické rezidence a město nebylo ani tehdy průmyslovým centrem. To jsou důvody, proč si město uchovalo svůj renesančně barokní charakter a mladší stavební zásahy se ho dotkly pouze v nepodstatné míře.

    V polovině 19. století čítalo město na 5 000 obyvatel. Byl zde ubytován prapor pěšího vojska, působily zde dvě obecně vzdělávací školy, hudební škola a tzv. pracovní škola, kde se pečovalo o vzdělání dětí, jejichž rodiče zemřeli, anebo se o své děti nestarali. Ve městě fungovaly dva pivovary (knížecí a městský), dvě papírny, tři mlýny, přádelna lnu a továrna na sukno. Rovněž architektonická tvář města zaznamenala v 19. století mnohé změny. Byly zrušeny městské hradby, a až na jednu (Budějovickou), i všechny městské brány. Poblíž zámecké zahrady byly v závěru 19. století otevřeny tuhové doly, provoz zahájila továrna na lišty a rámečky a nový papírenský závod ve Větřní.

    Již v 19. století jsou zaznamenány občasné národnostní třenice mezi českým a německým obyvatelstvem. Po vyhlášení Československé republiky roku 1918 reagovala německá část obyvatelstva vyhlášením samostatné šumavské župy Böhmerwaldgau, která měla být součástí nového rakouského státu. Toto hnutí bylo vojensky potlačeno a Krumlov byl 28.11.1918 obsazen českou brannou mocí. Výnosem ministerstva vnitra z 30.4.1920 byl dosavadní název města Krumlov nahrazen názvem Český Krumlov, který byl uváděn již v roce 1439. Za druhé světové války neprobíhaly v Krumlově žádné výrazné boje, nedošlo ani k bombardování. Krumlov byl v roce 1945 osvobozen americkými vojsky a po osvobození došlo k odsunu obyvatelstva německé národnosti.

    Od poloviny 60. let 20. století je věnována péče o uchování památkové hodnoty města Český Krumlov (r. 1963 vyhlášena městská památková rezervace), které je dnes zařazeno do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (od r. 1992).